Někteří vybraní jedinci (Snoopy) obědvali průběžně již
od roztockého nádraží, v této povznášející činnosti pak pokračovali
i po oficiálním obědě během pochodu (rozuměj poloudu), a to vytrvale
až do vyjedení zásob, nutno podotknouti, že značných. Dále jsme
pokračovali přes Kozí Hřbety do Horoměřic. Začalo mrholit - slabě,
ale vytrvale. Později silněji a o to vytrvaleji. Rozhodli jsme se
tedy, že z Horoměřic pojedeme autobusem. Těsně před nimi však déšť
náhle ustal, a tak jsme pokračovali v chůzi. Jakmile autobusová
zastávka zmizela z dohledu, opět se rozpršelo. Některým slabším a
slaběji odděným jedincům začala být zima, jiné začaly bolet nohy,
zkrátka atmosféra začala houstnout. Na Jenerálce jsme to tedy
definitivně zabalili a svezli se autobusem na Horoměřickou.
A tradá do klubovny k hřejícím kamnům a teplému čaji.
A co jsme na výpravě dělali? Samozřejmě, že jsme si hráli, my to totiž ani jinak neumíme. Tentokrát jsme se přenesli do Řecka
(počasí, pravda, odmítlo tento fakt akceptovat) a změřili jsme
své síly s bájným hrdinou Heraklem. Při plnění 12 úkolů mykénského
krále se naši dva kolektivní Heraklové notně zapotili a udejchali.
Somrácký Herakles soutěžil ve složení: Rychlonožka, Karkulka, Lukáš,
Lucka a Bára B. + Pandičky Puntík a Rarach. Mafiánský Herakles byl
představován jediným účastníkem výletu z této družiny - Honzou L.,
kterému přišli na pomoc externí členky oddílu Zdenka a Ivana a
trojice Pandiček Snoopy, Veverča a Klárka. Hráli jsme formou her
bez hranic a boj to byl neuvěřitelně napínavý a vyrovnaný. Nakonec
skončil nerozhodně a muselo se bojovat v nadstavbové soutěži,
s kterou si lépe poradili Somráci a získali tak na svůj stožár
i vlajku Řecka.