Výprava (zkoušky všímavosti a tolerance)

Kozí hřbety, 10. 4. 1999

Účast: 12 + 2 (Rychlonožka, Karkulka, Milka, Klára F., Ivana B., Martina, Helča, Myška, Bára, Jana a Iva Š., Andulka Veselá (host), Jirka a Magda)

Sešli jsme se v půl deváté před samoobsluhou na Hanspaulce a vyrazili po zelené turistické značce do šáreckého údolí. Naším cílem byl skalnatý hřebínek nad Suchdolem zvaný Kozí hřbety. Tento den jsme také splnili druhou oddlovou zkoušku - ZKOUŠKU BYSTROSTI A VŠÍMAVOSTI. A řeknu vám, že to nebyla žádná sranda (mně se to hezky mluví, ale já jsem vlastně nic dělat nemusela, to chudáci děti, ale aspoň se nenudili). V čem že tedy tato zkouška spočívala? Na naší trase se skrývaly odpovšdi na 30 otázek, které jsme dostali hned na srazu. Nic složitého. Stačilo se jen pozorně dívat kolem a někdy taky trochu počítat (o tom by mohla vyprávět své Rychlonožka, která měla na starosti otázku: "Kolik je zelených turistických značek v našem směru na cestě mezi zlatnicí a Holým vrchem?" (věřte, že jsme správnost odpovědi nekontrolovali)). Ale ne že bychom se jen celou cestu mořili s otázkami, samozřejmě, že jsme se také vyblbli na skalách, v potoce i jinde. Počasí nám přálo, celý den svítilo sluníčko a my si skutečně užívali jara. ke konci výpravy jsem složili třetí zkoušku - ZKOUŠKU TOLERANCE. Myslím, že tato zkouška byla ze všech nejtežší. Úkol zněl: Jděte po fáborcích na Holý vrch se vzájemně svázanýma rukama! Není jistě třeba zdůrazňovat, že fáborky nevedly po cestě, nýbrž sutí a po spádnici. Tato zkouška byla opravdu téměř nad síli některých Lunáků, neboť spolupráce skutečně nebyla jejich ilnou stránkou. Nakonec to však všichni zvládli a dnes na to vzpomínají (nejsem si, pravda, jistá, zda v dobrém).

- zapsala Magda