Účast: 11 + 7 (Bára, Cvrček, Veverča, Snoopy, Rarach, Honza L., Dulča, Karkulka, Štefan, Tlačenka, Zik + Rychlonožka, Martina, Kačka, Panda, Majda, Kubík, Jirka)
pátek 24.10.
V brzkých odpoledních hodinách jsme se sešli na Dejvické,
skoro všichni přišli tentokrát včas, chvilku jsme čekali jenom na Kačku.
S obrovskými ranci jsme se vrhli do přecpaného metra a
úspěšně se domačkali až na Florenc. Nástupiště č. 23 jsme poznali
snadno, bylo přecpané lidmi a čekali tam na nás Martina a Zik.
Narvali jsme svých 15 zavazadel do kufru a jali se cpát ke dveřím
autobusu provázeni nevraživými pohledy bezmístenkových cestujících.
Nakonec se nám podařilo úspěšně obsadit ta správná místa a ve čtvrt
na pět už náš autobus supěl k jihu a my si naivně říkali, že to
nejhorší už máme za sebou. Jenže ouha! Davy chatařů a chalupářů
zcela zablokovaly páteční provoz, takže náš nebohý autobus více
stál, než jel. Zácpu se podařilo prolomit až za Benešovem,
jenže to už jsme měli hodinové zpoždění. Cesta do Jindřichova Hradce
nám trvala skoro tři a půl hodiny, atmosféra v nacpaném a přetopeném
autobusu byla opravdu hustá, děti byly protivné a otrávené a každé
dvě minuty se ptaly, kdy že už tam budeme. V půl osmé jsme konečně
dorazili do Hradce, autobus, na který jsme měli přestupovat, na nás
překvapivě nečekal, další jel až ve tři čtvrtě na jedenáct. No bájo!
A tak jsme museli řešit další problém: JAK SE DOSTANEME DO 10 KM
VZDÁLENÉHO MALÍKOVA? Nakonec jsme povolali naši motoristickou sekci -
Pandu, s tím, že si holt zahraje na taxikáře. Než dorazila, snažila
jsem se vyhecovat starší Horizonťata, aby do Malíkova vyrazili po
svých. Má snaha byla úspěšná jen částečně, Kachna, Martina,
Rychlonožka, Tlačenka a Bára se vcelku ochotně chopily se mapy a
vyrazily do útrob Jindřichova Hradce, zato kluci se projevili jako
pěkní srabi, Karkulka, Honza ani Štefan si na desetikilometrový noční
výlet netroufli. Ještě než holky vyrazily, přifrčela si to Panda v
rodinném voze, ten naštěstí patří k těm větším, a tak se do něj v
prvním kole vešlo kromě řidičky 10 krosen a 4 děti (mezi vyvolené p
atřili benjamínci Dulča a Zik a protekční Rarach a Snoopy).
Na autobusovém nádraží nás zůstalo ještě šest a nějaký ty krosny.
Nakonec jsme se i v tomto počtu dokázali do auta naskládat,
nejhůř jsem dopadla já, neboť jsem měla na klíně rovnou dvě děti,
Verču a Cvrčka. Ale přežili jsme i Pandinu odvážnou jízdu a za krátko
jsme mohli obdivovat rozlehlou haciendu rodiny Čumlivských.
Před jedenáctou šťastně dorazila i dívčí pěší jednotka, ostatní děti
už byly kupodivu ve spacácích, a tak jsme zakrátko mohli v klidu
zalehnout i my.
sobota 25.10.
V sobotu ráno jsme s Pandou a Zikem vyrazili na nákup do Hradce.
Když jsme se vrátili, byli i ostatní už vzhůru a měli hlad.
Po snídani nastal zásadní okamžik výpravy - přesun do minulosti.
Ještě před ním jsme se však pro jistotu rozdělili do týmů, které na
sebe měli dávat pozor při pobytu v minulosti. Členy prvního týmu byli
Tlačenka, Honza, Cvrček a Zik, druhý tým tvořili Bára, Štefan, Verča
a Zik, třetí tým měl složení Karkulka, Snoopy a Rarach. Po pozření
přenašedla a vyřčení předepsané formule jsme s napětím čekali, co se
bude dít. Lup! Rázem jsme se ocitli o nějakého půl třetího tisíciletí
zpátky - v antickém Řecku. Stáli jsme v átriu královského paláce,
uvnitř nás přivítala sama královna a jeden z jejích společníků.
Královna s námi docela vlídně pohovořila, evidentně jsme ji bavili.
Došlo však k mírnému sporu ohledně hrdinství Řeků. Horizonťata
opovržlivě tvrdila, že to žádní extra borci nejsou. Královna
samozřejmě tvrdila opak, nakonec nás vyzvala, ať se zkusíme vyrovnat
třem z nejstatečnějších řeckých reků, Iásonovi, Perseovi a Theseovi.
Pokud jí přineseme zlaté rouno, hlavu Medusy a roh Minotaura, prý nás
bohatě odmění. Královna nám dala k dispozici několik komnat ve svém
paláci a odešla. My jsme se rozhodli vydat nejprve na průzkum do okolí.
Zjistili jsme, že než se pustíme do plnění úkolů, je třeba si vydělat
drachmy. Ještě před obědem jsme se do toho pustili. Postavili jsme
chrámy jedenácti řeckým bohům, Diovi, Poseidonovi, Hádovi, Héře,
Athéně, Afroditě, Hermovi, Áretovi, Dionýsovi, Apollónovi a Artemidě.
Po obědě byl slavnostně přivezen v kolečku olympijský oheň, a tak jsme
se pokusili získat nějaké drachmy v klání v hodu papírem, bramborových
zápasech a přechodu bažiny. Po zdařilé, ale částí osazenstva nedoceněné
rybí večeři si ještě některé děti přivydělávaly jako herci na
královském dvoře. První představení byla autorská společensko-politická
satyra s názvem Tyran, autory a hlavními protagonisty byli Štefan a
Karkulka. Pro velký úspěch byl v zápětí zrealizován ještě jeden kus,
a to odvážná moderní variace na Romea a Julii. Z tragedie se pravda
vyklubala spíše fraška, v hlavních rolích se znamenitě předvedli
Karkulka a Štefan, za zmínku stojí i zkušené ztvárnění rodičů Honzy,
Báry (Kapuletovi), Raracha a Snoopyho (Montekovi). Večer také dorazil
Jiřík, který si ustlal na stole.
neděle 26.10.
Dopoledne jsme šli na procházku do okolí. Cestou bylo možno získat
nějaké drachmy a také užitečné předměty (květina, křesadlo, kapesník
apod.) Taky se děti vyblbly na lanech a v lese. Odpoledne a večer nás
čekalo shánění částí těla, z kterých bychom mohli poskládat naše hrdiny.
Vykonání úkolů bylo totiž určeno osudem jim, pokud by se tedy o tyto
skutky pokoušel někdo jiný, protivil by se osudu a rozhněval tak Dia.
Hlavy se daly získat vyřešením hlavolamů, trupy zdoláním dráhy po
housenčím způsobu (tj. až po krk ve spacáku), ruce uzlováním,
skládáním sirek do krabičky a nohy šlapanou, přendaváním kuliček
nohama či podepsáním se nohou. Taky bylo možné získat pro postavy
životy, a to ve velké papkoulové bitce. Navíc se stále získávaly
drachmy, například dalším večerním divadlem. Šlo o hru s názvem Romeo
a Julie po deseti (a více) letech. Divadelní znalec jistě ocení
odvážnost námětu, neboť Romeo a Julie po deseti letech už ani nehnijí,
mohou snad jedině tlít. Soubor však obratně využil principu Deus ex
machina, a to nikoliv v závěru, ale hned v expozici, což je zcela nový
a zajímavý dramatický prvek. V našem případě se pak nejednalo o
jednoho boha na mašině, ale o trojici bohů na Olympu, čímž byla citlivě
zachována anticko-renesanční linie. Obživlí Romeo a Julie zplodili
dceru, ta v zápětí šokovala rodiče i diváky suchým oznámením o svém
těhotenství. A dále se rozvíjí rodinné drama o mezigeneračních vztazích,
které končí …už vlastně ani nevím, jak…myslím, že nejmladší Monteková,
vnučka Romea a Julie, nepřežila péči svých prarodičů poté, co se o ni
matka odmítla starat … ale možná to taky bylo nějak jinak. Každopádně
to bylo opravdu odvážné a šokující představení, možná až moc. Kromě již
známých hereckých tváří zazářila nová herecká hvězda Petra Lepková v
roli dcery, zaznamenáníhodný je i výkon mladičké a nadějné Dulčy
Beránkové v roli vnučky.
pondělí 27.10.
V pondělí se týmy začaly opravdu samostatně pohybovat po antickém
Řecku. Nejprve bylo třeba najmout si průvodce. A že bylo z čeho vybírat:
hádavá a předražená dvojčata Martina s Kačkou, mírně debilní duo
Rychlonožka a Panda (haha, s těma to Karkulka zvlášť vychytal) a
kulhavý a koktavý průvodce Magda (ten byl samozřejmě zdaleka nejlepší,
přesto ho žádné družstvo nechtělo a nakonec mu nezbývalo, než se nechat
najmout za nějakých ubohých 5 drachem). Na trhu bylo také možné
dokoupit či prodat chybějící či přebývající části těla, a tak mělo
každé družstvo kompletního Iásona, Persea a Thésea. Aby však byli tito
rekové schopni vykonat hrdinské skutky, bylo třeba získat pro ně do
vínku některé vlastnosti a schopnosti. A aby jim je bohové poskytli,
bylo nutné jim správně obětovat. K tomu člověk musí být rochu šikovný
a hlavně mít oběť, ta se dá koupit na trhu, ale stojí spoustu drachem.
A když drachmy nemáme, nezbývá nám, než si je vydělat. A tak se
dopoledne především pracovalo, hlavně uklízelo, ale také připravovalo
dříví, vařilo apod. Trhovci reagovali na situaci, takže cena práce
klesala a cena obětí rostla. Kdo neuměl smlouvat, musel víc uklízet.
Každý bůh má jisté pravomoci a může poskytnout jiné vlastnosti.
Některé nejsou příliš důležité jako např. lovecký duch od Artemis či
básnické střevo od Apollóna. U těch důležitějších většinou nestačilo
pouze obětovat, ale bylo nutné navíc splnit nějaký úkol, míra
vlastnosti závisela na kvalitě splnění. Jak silní, rychlí, odolní,
chytří či krásní hrdinové budou, tedy záleželo hlavně na šikovnosti
jednotlivých týmů. K získání moudrosti od Athény bylo třeba složit za
půl hodiny co nejvíce obrázků z Tangramu, k získání rychlosti a
obratnosti od Herma se prolézalo s co nejmenším počtem dotyků a co
nejrychleji mezi provázky, k získání síly od Poseidóna se posilovalo
na čas. Héra dala hrdinům laskavosti podle toho, jak se členové týmu
chovali v předchozích dnech. Večer se pak zdolávala stezka odvahy, aby
hrdinové dostali od Áreta statečnost a vyráběly šperky, účesy a obrázky
poslepu, aby Afrodita poskytla hrdinům krásu. Všechny získané
vlastnosti a také životy tým rozdělil mezi své tři hrdiny tak, jak
uznal za vhodné (tedy, kdo znal příslušné příběhy, měl drobnou výhodu).
Aby toho všeho ještě nebylo málo, bylo možné si během odpoledne
postavit v docích loď či získat nějaká zaklínadla v Hekatině svatyni.
Théseus také mohl získat meč a střevíce z pod kamene.
úterý 28.10.
Dnes nás čekalo velké dobrodružství. Tedy vlastně tři. Hned po
snídani získali družstva v otázkové hře mapu, podle které se vydali
plnit královniny úkoly. Na místech, která byla zakreslena a popsána v
mapě, byly cedulky se základním popisem, tým si vždy zvolil postavu,
za kterou "hraje", zvolil-li špatnou, protivil se osudu a ztratil jeden
život. S každou z postav bylo třeba zdolat nástrahy na správných
stanovištích a nakonec získat kýžený předmět. K tomu jim mohli pomáhat
bohové, na některé úkoly bylo také třeba vybavení (třeba meč, Érotovy
šípy, štít, loď apod.). Problém byl hlavně v tom, že děti samy musely
přijít na to, co, kde a s jakou postavou dělat. Dění a reakce na jejich
jednání jim zprostředkovával jejich průvodce. Navíc bylo třeba dávat
pozor, aby se některý z bohů nerozhněval nebo aby postava neztratila
všechny životy.
A co tedy musely týmy prostřednictvím svých postav vykonat?
Theseova cesta pro roh Minotaura vedla kolem tří ukrutníků do Athén,
kde našel krále, kterého musel přesvědčit, že je jeho syn. Pak doplul
na Krétu, kde získal srdce, a spolu s ním i pomoc, princezny Ariadny.
Pak musel projít labyrintem a zabít Minotaura.
Perseus nemohl získat hlavu medusy bez pomoci a rady Athény a
Herma. Dozvěděl se od nich, co dělat, kudy jít a dostal meč a štít.
Cestu ke Gorgonám musel vyzvědět od stařen s jedním okem, potřeboval
také kouzelné předměty od lesních víl. Na závěr musel nalézt ve skalách
Medusu a zabít ji, přičemž na ni nesměl ani pohlídnout.
Iásonova cesta za zlatým rounem byla nejdelší. Nejprve musel v
přístavu Iókolós sehnat námořníky na dalekou plavbu, pak doplout do
Kolchidy, cestou ještě získat potraviny u Bebryků, nejprve však
překonat jejich krále v pěstním souboji. Na Kolchidě se musel
nepozorovaně dostat ke královskému paláci, k získání rouna bylo třeba
zvládnout ohnivé voly a dračí bojovníky na Aerově poli, rouno pak najít
v posvátném háji, kde jej hlídal drak. Úkol nebylo možno splnit bez
princezny Médey, ta by však nepomohla, kdyby se do Iásona nezamilovala.
Týmy musely často obětovat a žádat o pomoc bohy, občas se musely
vrátit, neboť jim chyběl nějaký důležitý předmět nebo neměly dost
životů. No zkrátka byla to pěkná fuška. Nakonec si s tím však všechny
tři skupinky velmi dobře poradily. Klářino družstvo získalo po velikém
úsilí jako první zlaté rouno, podařilo se mu také zabít Medusu a
přinést její hlavu. Theseovo dobrodružství však už nestihli, protože
den byl krátký. Bářin tým ze stejného důvodu nenalezl zlaté rouno, i
když předchozí části Iásonova dobrodružství úspěšně zdolal. Ale tma
byla neúprosná. Přesto však toto družstvo celkově zvítězilo, neboť
zbylé dvě trofeje získalo jako první. Všechny tři trofeje přinesl jen
Karkulkův tým, kterému tma nevadila (taky neměli žádného prcka) a za
Medusou vycházel dávno po setmění.
Každopádně je třeba říci, že všechny týmy byly úspěšné, bojovaly
jako lvi, takže se skutečně mohou rovnat s antickými hrdiny. Královna
také samozřejmě jejich výkony náležitě ocenila, nešetřila slovy uznání
a pozvala nás na slavnostní hostinu s pudinkovými poháry a jinými
dobrotami. Nakonec mezi jásající dav nechala rozházet nějaké ty drachmy.
Večer se potom ještě hodně povídalo, hrálo se "Co by to bylo, kdyby to
bylo" a bylo nám zkrátka fajn. Někteří starší to táhli až do půlnoci
(a ty nejstarší ještě o něco déleJ). Večer přijel zpátky Kubík, který
musel v neděli odpoledne odjet do Prahy.
středa 29.10.
No a dnes už zbývalo jen zabalit, pořádně uklidit, přenést se zpět do
současnosti, společně se vyfotit, nadat bágly na záda, zamávat
chaloupce, Malíkovu a posádce auta - Pandě, Kubíkovi a Martině - a
vydat se na autobus. V Jindřichově Hradci jsme pak vybrakovali místní
obchod a za chvíli už seděli a spali v autobuse do Prahy. Na Roztylách
jsme se rozloučili se Zikem a za chvíli už jsme byli doma v Dejvicích.
Nevím, jak ostatní, ale já přijela velmi spokojená, ale taky hrozně
unavená a těšila jsem se hlavně do vany a do postele.
Ještě je třeba dodat, že nejvíce bodů nasbíral nováček Štefan.
No a to už je snad úplně všechno. Podzimky se letos myslím moc vyvedly, na čemž má lví podíl rodina Čumlivských, která nám poskytla azyl, za což jí ještě jednou moc a moc děkujeme. Doufám, že se stejně jako mně líbily i vám.
- zapsala Magda