Účast: 6 + 4 (Cvrček, Veverča, Snoopy, Rarach, Honza L., Sifon + Rychlonožka, Martina, Kačka, Majda)
Sešli jsme se v půl deváté na Dejvické. Dojeli jsme metrem na Smíchov, kde na nás čekala Kačka a Martinka a kde bylo doslova přeoddílováno. Ve vlaku to bylo ještě horší, všechny skautské, pionýrské a jiné turistické oddíly se zřejmě rozhodly, že dnes se jede na výlet směrem na Beroun. Svatý Petr se o tom zřejmě dozvěděl a se škodolibostí sobě vlastní zařídil pěkně hnusné počasí. Vlak se navíc někde zasekl, takže cesta trvala nepříjemně dlouho. Ve Zdicích na nás naštěstí náš přípoj čekal, a tak jsme před jedenáctou, pozdě ale přece, stanuli na nádraží v Rejkovicích. Jakmile jsme vystoupili, vykouklo sluníčko a už nás neopustilo. Takže to s tím svatým Petrem ještě není nejhorší. Už ve vlaku jsme se přenesli, a to, představte si do Spojených států někdy v roce 1860. Schylovalo se zde k občanské válce (Sever proti Jihu) a nás hned zlanařili bojovníci proti otroctví ze severu. Ještě ve vlaku jsme vyluštili šifrovanou depeši o tom, že máme ve Virginii pomoci při útěcích černých otroků na svobodu. Jako spojku máme na nádraží hledat člověka s dýmkou. Skutečně tam byl (jako obvykle nápadně podobný jedné vedoucí). Prvním úkolem bylo dostat se na základnu osvobozeneckého hnutí na vrcholu Plešivce. Cestou se nenechat spatřit od jižanských hlídek (poznají se podle klobouků). Tento úkol byl opravdu náročný, dvojčlenným hlídkám trval dobré dvě hodiny (už jsme o ně měli trochu strach), některé potřebovali naší mobilní pomoc, zvlášť obtížné pak bylo závěrečné překonání kamenného pole (hlavně holčičí hlídky, které zvolily metodu steče po spádnici, si to vážně užily). Na Plešivci jsme se najedli a pokračovali v našem úkolu. Nejprve jsme museli zpravit otroky o našem plánu, nenápadně jsme se mezi ně vmísili a pomáhali jim při práci na bavlníkových plantážích. Pak nastala hlavní část úkolu, samotný útěk otroků. I když se nám jich několik podařilo osvobodit, nebylo ještě vyhráno. Museli jsme je ještě v pořádku dovést za hranice do severních států. A samozřejmě celou dobu nám byli v patách Jižani s klobouky a nabitými puškami. Prchalo se v noci po tmě, schovávalo se, ale nevyhnuli jsme se ani přestřelce. Nakonec se nám podařilo převést několik otroků přes hranice až na nádraží, kde je vlak odvezl na svobodný Sever. Kromě tohoto všeho jsme se ještě zvládli vyblbnout na skalách a užít krásy brdského lesa a sluníčka. Ve čtvrt na pět už jsme byli zase ve vlaku, kde jsme se přenesli do současnosti. Po půlhodinovém čekání ve Zdicích, kde jsme vybrakovali nádražní občerstvení jsme pak v půl sedmé dorazili do Prahy. Výprava byla fajn, hlavně počasí nám nakonec přálo. Bodíků tentokrát nejvíc nasbíral Snoopy a Rarach.
- zapsala Magda