Účast: 10+2 (Lucka, Lukáš, Kachna, Bezručka, Puntík, Nosatka, Snoopy, Veverča, Jirka, Magda)
Sešli jsme se v devět před klubovnou a odjeli tramvají do Divoké Šárky. Tam jsme zahájili naši expedici "Dobytí severního pĺu". Nejprve jsme určili, kterým směrem se pól nachází (co myslíte, že to bylo za směr), a pak jsme vyrazili. Cestou nás čekalo mnoho nástrah: ledové pláně (zamrzlý Džbán), na kterých to pekelně klouzalo (titul nejlepšího klouzala získal Snoopy); sněhové bludiště s číhajícími ledními medvědy; prudké ledové srázy, které jsme mohli zdolat jediním způsobem - nebezpečným sjezdem na pytli; zákeřní Eskymáci, kteří nám kradli čepice, bez nichž se v okolí severního pólu nedá přežít a navíc na nás útočili sněhovými koulemi. I když se nám podařilo překonat všechny tyto nástrahy, byla naše expedice čím dál, tím víc, ohrožena. Zásoby jídla se rychle tenčily, nakonec jsme byli nuceni sbírat tučňáčí trus, což šlo velmi dobře hlavně Veverče a Bezručky. Ani to však příliš nepomohlo. Pak Nosatka odvážně skočil snožmo doprostřed průrvy naplněné vodou (potoka), která sice byla pokryta vrstvou ledu (asi centimetrovou), avšak nápor polárníkovy váhy nevydržela (kupodivu), což zapříčinilo totální namočení Marečkových bot, ponožek i nožiček. A to rozhodlo. V zájmu přežití a nenastydnutí se naše expedice vzdala vytyčeného cíle a míst severního pólu navštívila jedno eskymácké iglů, kde nás přátelská eskymácká rodina (Vodičkovi) uctila teplým čajem a buchtou (výbornou). No apak jsme se posilněni vrátili do naší základny (klubovny), kde jsme naši expedisi rozpustili.
Hvězdou výpravy nebyl nikdo jiný než Marek, který nás obšťastňoval svými výroky i činy (již zmiňované skoky do vody, téměř souvislá série rozmanitých pádů, rybiček, slajdů, útoky třiceticentimetrovými koulemi apod.)
Severní pól tedy tentokrát zůstal nepokořen, pevně však věříme, že se nám ho podaří dobýt v příštích letech.