Účast: 8 + 2 (Rychlonožka, Karkulka, Ivana, Martina, Milka, Klárka, Bára, Markétka, Jirka, Magda)
V říjnu jsme se vydali na náš první výlet za našimi keltskými předky. Cíl naší výpravy, největší keltské oppidum v Čechách, ležíkouseíček za Prahou, nad Zbraslaví. V časných ranních hodinách jsme se sešli u klubovny. Na sraz přišel i Pažout, ale když zjistil, že nejede žádná z jeho lásek (ani Verča, ani Petra nebo Jiřina), opustil nás a otočil to hned na Kulaťáku. A tak jsme v osmi vyjeli z našich milovaných Dejvic a tramvajemi jsme se kodrcali až někam do Bráníka, kde jsme se sešli s holkama Bochenkovic, které bydlí někde v těch končinách, a proto nemusely tak brzo vstávat. Odtud jsme se pro změnu busmo dopravili do obce Točná. Tam byla ukrytá první šifrovaná zpráva s úkolu a popisem další cesty. Nejprve jsme šli po žluté na Šance, kde jsme si zahráli schovku a osilnili se Jiříkovými praženými vločkami. U železniční zastávky ve Zbraslavi jsme se zdrželi luštěním další zprávy a dojedli jirkovi vločky. A pak už jsme stoupali do krpálu k samotnému oppidu na Závisti. Mezi ruinami keltského hradiště jsme strávili víc než hodinu. Sbírali jsme podzimní přírodniny a vyráběli z nich rozličné výtvory. Také zde byl uspořádán malý běh na čas. Vyvrcholením výletu však bylo nalezení sošky (nabarveného klacku) keltského boha Taranise v jeho podzimní podobě. U nalezeného bůžka jsme sloužili malý obřad, jehož součástí bylo i zavření očí (hahaha). A jaké bylo překvapení některých Lunáků, když po jejich otevření našli malé pamětní mince u nohou Taranisových. jak nesmírně štědré je keltské božstvo! Po vášnivé diskusi jsme se rozhodli, že taranise vezmeme se sebou domů do klubovny. To už byl ale nejvyšší čas vydat se dolu do Zbraslavi na autobus domů. Cesta dolu ubíhala o poznání rychleji, než ta nahoru, střídali jsme se ve slavnostním nesení Taranise, stihli jsme si také ještě prohlédnout malou Zoo a autobus nám kupodivu neujel.
- zapsala Magda